Spasitel jasně učil, že křest je přikázání a že je nezbytný pro to, abychom mohli „vjíti do království Božího“ (Jan 3:5). Křest se vykonává „na odpuštění hříchů“ těch, kteří činí pokání (viz Marek 1:4). Přestože Ježíš vedl dokonalý život bez hříchu, byl také pokřtěn, aby naplnil „všelikou spravedlnost“ (Matouš 3:15). Ježíš tím, že se dal pokřtít, ukázal všem Božím dětem, že „bude poslušně zachovávati přikázání [Otce]“ (2. Nefi 31:7). Všichni ti, kdo se rozhodnou následovat Ježíše, musí podobně uposlechnout Boží přikázání a dát se pokřtít.

Jan Křtitel byl jakožto prorok Boží vysvěcen ke kněžství a měl pravomoc vykonat Ježíšův křest. Chodila za ním „všecka okolní krajina Jordánská“, aby se od něj lidé dali pokřtít (viz Matouš 3:5–6). Vzhledem k tomu, že Jan Křtitel měl patřičnou pravomoc tak činit, šel Ježíš přímo za ním, aby se dal pokřtít. Podobně i dnes musí křty vykonávat někdo, kdo je nositelem náležité pravomoci od Boha.

Jan Křtitel vyzval lidi, aby nejprve přinesli „ovoce hodné pokání“, aby byli hodni křtu (Matouš 3:8). Sám Ježíš také často mluvil o tom, že je zapotřebí činit pokání, a zopakoval to i po svém Vzkříšení, když učil lidi v dávné Americe. „Pravím vám, musíte činiti pokání a býti pokřtěni ve jménu mém…, jinak nemůžete nikterak zděditi království Boží.“ (3. Nefi 11:38).

V dnešní době některá náboženství vykonávají křest pokropením vodou. Z Ježíšova příkladu se však dozvídáme, že křest má být vykonán ponořením. Matouš zaznamenává, že když byl Ježíš pokřtěn, „vystoupil i hned z vody“ (Matouš 3:16). Toto úplné ponoření do vody symbolizuje znovuzrození, kdy je člověk pohřben ve vodě a poté povstává – čistý a odhodlaný následovat Ježíše Krista a Jeho evangelium. Samotné slovo křest ve skutečnosti pochází z řeckého baptizo, což znamená ponořit.

Ježíš k sobě při několika příležitostech přizval malé děti, aby jim požehnal. V jednom případě Kristus dokonce pokáral své učedníky za to, že od Něj děti odvádějí, a řekl: „Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim.“ (Marek 10:14.)

Ježíš učil, že děti jsou čisté a nevinné a že dospělí se mají snažit být více jako ony, „nebo takovýchť jest království nebeské“ (Matouš 19:14). Ježíš také řekl: „Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.“ (Matouš 18:3.)

Ježíš v Novém zákoně jasně učil, že malé děti jsou ve své podstatě hodné a čisté. Kniha Mormonova dále prohlašuje: „Malé děti jsou zdravé, neboť nejsou schopné páchati hřích.“ (Moroni 8:8.)

Ježíš také řekl: „Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.“ (Marek 2:17.) Pokud tedy malé děti nejsou schopny hřešit, potřebují vůbec křest?

Křest je pro ty, kteří hřeší a potřebují činit pokání. V Knize Mormonově se dozvídáme, že naukou Kristovou je „pokání a křest pro ty, kteří dosáhli zodpovědnosti a jsou schopni páchati hřích“ (Moroni 8:10). Malé děti tedy nejsou zodpovědné za hříšné skutky ani jich nejsou schopny, a proto křest nepotřebují.

V dnešní době Pán zjevil, že děti mají být „pokřtěny na odpuštění hříchů svých, když je jim osm let“ (Nauka a smlouvy 68:27). V tomto věku začínají být zodpovědné za to, že se budou rozhodovat mezi dobrem a zlem.

Mnoho křesťanských náboženství věří, že každé dítě je kvůli Adamovu pádu již při narození vrozeně hříšné. Bůh však činí jednotlivce zodpovědnými pouze za osobní hříchy, a nikoli za Adamův přestupek. (Viz Články víry 1:2.) Vzhledem k tomu, že malé děti jsou před Bohem bez hříchu, nemají důvod činit pokání ani být pokřtěny.

Písma učí, že „malé děti jsou živy v Kristu již od založení světa“ (Moroni 8:12). Bůh je milosrdný, milující a laskavý. Přeje si, aby se všechny Jeho děti vrátily k Němu a žily s Ním. Nebyl by milujícím a spravedlným Bohem, kterým je, kdyby dětem odpíral spasení kvůli tomu, že nejsou pokřtěny.