Jak mohou odpustit sám sobě?
Občas se na sebe stále zlobíme ještě dlouho poté, co nám Bůh odpustí.
Ježíš už za naše hříchy trpěl
Ježíš trpěl za vaše hříchy v zahradě getsemanské a na kříži. Když uděláme něco špatného, můžeme činit pokání a stát se díky Ježíšově oběti opět čistými. Když odpustíme sobě samým, je to skutek víry, kterou v Něho chováme.
„Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání.“ – Nauka a smlouvy 19:16
To neznamená, že si můžeme dělat, co chceme, protože Ježíš se o to už postaral. Znamená to ale, že máme mít víru a máme poté, co učiníme pokání, jít v životě dál. K chybám, jichž jsme se v minulosti dopustili, se nemáme stále vracet.
Vina může oslabovat náš vztah s Bohem
Pokud dovolíme, aby nás vina stále tížila i poté, co učiníme pokání a získáme odpuštění, může nás to v konečném důsledku vzdálit od Boha.
Někdy si myslíme, že Bůh s námi nechce mluvit nebo že nejsme hodni toho, abychom se modlili. To ale není pravda. Bůh miluje všechny své děti a je vždy ochoten jim plně odpustit, když učiní upřímné pokání. Když Bůh odpustí, je to, jako by se hřích nikdy nestal.
„Ale kolikráte s opravdovým záměrem činili pokání a usilovali o odpuštění, tolikráte jim bylo odpuštěno.“ – Moroni 6:8
Je důležité porozumět tomu, že ďábel „se snaží, aby všichni lidé byli bídní jako on sám“ (2. Nefi 2:27). Zoufalství, které pocity viny vyvolávají, omezuje naši schopnost pociťovat Ducha. Bůh si přeje, abychom zažívali radost, když činíme pokání z hříchů a následujeme Ježíše Krista.
Naučte se zapomenout a jít dál
Prorok z Knihy Mormonovy, který se jmenoval Enos, popsal, jak žádal Boha o odpuštění. Modlil se celý den a celou noc a uslyšel hlas, jak říká: „Enosi, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny a ty budeš požehnán.“ (Enos 1:5.) Na tomto příběhu je pozoruhodné, jak Enos zareagoval. Napsal: „A já, Enos, jsem věděl, že Bůh nemůže lháti; pročež, moje vina byla zahlazena.“ (Enos 1:6.)
Enos se už dále nezaobíral chybami, kterých se dříve dopustil. Místo toho se začal okamžitě modlit za blaho druhých. Přestal se zaobírat sám sebou a začal myslet na druhé. Vezměte si Enosův příklad k srdci a naučte se poté, co učiníte pokání, rychle obrátit list a jít dál.
Odpouštět sám sobě je zdravé
Odpouštět sám sobě je zásada, kterou podporují profesionálové v oboru péče o fyzické i duševní zdraví. I když je zásada odpouštět sám sobě často vnímána jako prvek náboženské nauky, její blahodárný účinek potvrzují i vědecké výzkumy.
Andrea Brandt, Ph.D. M.F.T. řekla: „Je třeba vědět, že ne každý si natolik uvědomuje sám sebe nebo je natolik empatický, aby si přiznal, že udělal něco špatného. Važte si toho, že patříte k těm lidem, kteří jsou schopni uvědomit si svá selhání a své chyby a říci: ‚Udělal jsem to; nesu za to zodpovědnost.‘ Udělali jste něco špatného, ano, ale v jádru jste dobrý člověk.“ („When Forgiving Yourself Is the Hardest Kind of Forgiveness“, Psychology Today, Oct. 2, 2017, psychologytoday.com.)
V podstatě říká, že to, že pociťujeme lítost, je dobrým ukazatelem našeho charakteru. Zároveň ale rychle dodává: „Žádné dobro nikdy nemůže vzejít z toho, že se zacyklíme ve vysilujícím procesu sebetrestání. To, že se budeme trestat, nikomu neposlouží. Abyste mohli sloužit druhým a dokázali zlepšit svůj život, musíte si odpustit.“
Pokud se chcete dozvědět více o odpuštění a o tom, jakou roli v něm hraje Ježíš Kristus, vybízíme vás, abyste se setkali s představiteli Církve.
