Život Ježíše Krista je podrobně popsán v prvních čtyřech knihách Nového zákona, které jsou známé jako čtyři evangelia. Každé evangelium je připisováno jinému autorovi – Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi. Matouš a Jan byli Ježíšovi apoštolové, kteří byli přímými svědky těchto událostí. Místo toho, aby každé evangelium navázalo tam, kde to předešlé skončilo, vypráví každý autor příběh o Ježíšově působení v dávné Judeji od začátku do konce. To znamená, že máme čtyři různé náhledy na život Ježíše Krista, každý s vlastními jedinečnými postřehy a úhly pohledu. Společně nám poskytují nezapomenutelné svědectví o Ježíšově učení, Jeho příkladu a Jeho oběti.

Nauky Ježíše Krista se v průběhu Jeho života objevují v mnoha různých podobách. Někdy jsou to odpovědi na otázky, které Mu někdo položil. Jindy jsou to kázání, která pronesl ke svým shromážděným následovníkům, jako například Kázání na hoře. Často učil pomocí podobenství – jednoduchých příběhů, které vyprávěl, aby názorně vysvětlil důležité zásady evangelia tak, aby jim ti, kteří upřímně hledali pravdu, porozuměli.

Bez ohledu na to, jakým způsobem Ježíš své poselství předával, jsou v něm patrná společná témata. Učil, že je důležité, abychom byli spravedliví nejen ve svých skutcích, ale také v myšlenkách, pocitech a pohnutkách. Uvedl, že je potřeba pečovat o ty nezranitelnější, kteří jsou mezi námi, a současně odsuzoval pokrytectví a pýchu. Neustále oslavoval svého Nebeského Otce a povzbuzoval své následovníky, aby prohlubovali svůj vztah s Bohem prostřednictvím modlitby.

Ježíš nám ukázal, jak máme žít, nejen svými slovy, ale také svými skutky. Při čtení čtyř evangelií uvidíte příklady toho, jak Ježíš využíval svého času k tomu, aby uzdravoval nemocné, sytil hladové a utěšoval zarmoucené. Projevoval druhým lásku a byl ochoten stát za tím, o čem věděl, že je správné. Na rozdíl od Ježíše nedokážeme svůj život prožít bez hříchu, ale můžeme se snažit ze všech sil následovat příklad, který nám dal.

Ať už se budeme snažit studovat učení Ježíše Krista a následovat Jeho příklad sebevíc, budeme dělat chyby. Právě tehdy se začíná uplatňovat skutečná moc Ježíše Krista, tak jak se o tom učí ve čtyřech evangeliích. V Janovi 3:16 čteme: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Čtyři evangelia nás učí tomu, že Ježíš Kristus v posledním týdnu svého života trpěl a zemřel, aby zaplatil cenu za naše hříchy. Tato oběť se nazývá Usmíření. Díky Ježíšově smírné oběti můžeme činit pokání a získat odpuštění, abychom se mohli jednoho dne navrátit do přítomnosti Boží.

Ježíš Kristus byl poté, co zemřel, zázračně vzkříšen. Díky tomu, že Ježíš Kristus překonal smrt, se každý z nás může těšit na život po smrti. Ze všeho, co se o Ježíšovi můžeme v Bibli dozvědět, je nejmocnější zásadou, které můžeme porozumět, to, že Jeho oběť je skutečná.

Ježíš Kristus po svém Vzkříšení zorganizoval své učedníky, aby zajistil, že dílo Jeho evangelia bude pokračovat. Záznam o jejich cestách a zážitcích lze nalézt v knize Skutků, která v Novém zákoně následuje hned za čtyřmi evangelii. Zbývající část Nového zákona se z velké části skládá z řady spisů prvních apoštolů. Tyto spisy se často nazývají epištoly, ale může nám pomoci pohlížet na ně jako na dopisy. V těchto epištolách můžeme nalézt mnoho nádherných nauk, které o Ježíši Kristu napsali Jeho první apoštolové, aby posílili víru prvních obrácených křesťanů.

Apoštol Jan v knize Zjevení podrobně popisuje své vidění Druhého příchodu Ježíše Krista, kdy se vrátí ve slávě a založí na zemi své království. V tom okamžiku celý svět pozná, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Ve Zjevení 5:13 se píše: „Též všecko stvoření, kteréž jest na nebi, i na zemi, i pod zemí, i v moři, i všecko, což v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků.“

Ačkoli se Starý zákon nikdy nezmiňuje o Spasiteli jako o „Ježíši Kristu“, na jeho stránkách se setkáváme s mnohými z Jeho dalších jmen. Mesiáš, Jehova, Immanuel, Vykupitel, Svatý Izraelský, Předivný, Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec a Kníže pokoje představují jen několik málo ze jmen, kterými je označován. Proroci Starého zákona předpověděli Jeho narození, Jeho působení a Jeho spásnou oběť. Například v knize Izaiášově čteme nádherný, mnohotvárný popis Mesiáše, který má přijít, aby vykoupil Boží lid. V Izaiášovi 7:14 je podrobně popsán příběh o Ježíšově narození, ve kterém stojí:

„Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.“

Izaiáš 6:1 předpovídá působení Ježíše Krista:

„Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře.“

V Izaiášovi 53:4–5 je uvedeno dojímavé svědectví týkající se Ježíšovy nadcházející oběti, ve kterém stojí:

„Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“

Tyto verše obsahují jen několik příkladů toho, jak nás Starý zákon směruje k Ježíši Kristu. Ježíš ve skutečnosti během své pozemské služby, která je popsána v Novém zákoně, často poukazoval na konkrétní verše ze Starého zákona, které naplňoval. Jeho slova překlenula obě poloviny Bible svaté a propojila je v jeden sjednocený hlas, který oznamuje, že On je Ježíš Kristus, Vykupitel Izraele a Spasitel veškerého lidstva.