Bolest. Smutek. Hněv. Otupělost. To všechno jsou přirozené pocity, které máme, když se vyrovnáváme se ztrátou milované osoby. Žádný z těchto pocitů není špatný ani nepopírá víru v Boha. Prožívání emocí, které zármutek přináší, je součástí toho, že jsme lidé.

„Všeliká věc má jistý čas,“ vysvětluje Bible. „Jest čas rození i čas umírání, … čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování.“ (Kazatel 3:1–2, 4.) Vědomí toho, že smrt a zármutek jsou nezbytné, možná naši bolest nezmírní, ale můžeme se díky tomu cítit šťastnější v období veselejším. Zármutek není slabostí, nedokonalostí ani známkou špatného jednání. Je nezbytnou součástí smrtelnosti.

Bůh ví, že v tomto životě zažijete zármutek, ale Jeho záměrem není to, abyste jím procházeli sami. Přeje si, abyste vyhledali útěchu. „Blahoslavení lkající,“ učil Ježíš, „nebo oni potěšeni budou.“ (Matouš 5:4.) Budete-li se spoléhat na Boha a na druhé, může vám to ulevit od trápení a poskytnout vám podporu.

Než Ježíš vzkřísil svého přítele Lazara z mrtvých, modlil se k Bohu, svému Otci, o sílu a vedení. Vylévejte svou duši Bohu v modlitbě. Pomůže vám pocítit svůj pokoj a lásku.

Když Lazar onemocněl a zemřel, lidé z okolí šli za jeho sestrami Martou a Marií, aby je utěšili (viz Jan 11:19). Přijměte službu a naslouchající pozornost lidí kolem sebe, kteří vám chtějí pomoci. Až budete připraveni, je důležité, abyste se s druhými podělili o pocity ztráty, o svou bolest i hněv. Marta vyjádřila zklamání z toho, že Ježíš byl pryč, když Lazar zemřel. Ježíš jí dal najevo svou lásku a plakal s ní.

Vyrovnávání se se smrtí nás může přiblížit k Bohu, ale může také způsobit, že začneme pochybovat o Jeho plánu. Své otázky můžeme předkládat Bohu v modlitbě. Je nám slíbeno: „Proste, a dánoť bude vám.“ (Matouš 7:7.)

Ve svatých písmech Bůh poskytuje odpovědi na mnohé obtížné otázky týkající se života a smrti. Zde je několik otázek, které možná máte, spolu s odpověďmi, které lze najít v Bibli svaté a v Knize Mormonově:

Bůh ví, jak se cítíte. Protože vás miluje, když truchlíte, truchlí s vámi. Přeje si, abyste byli šťastní – a umožňuje, aby tomu tak skutečně bylo.

Svatý Duch je v Bibli nazýván Utěšitelem. Svatý Duch má moc utěšovat všechny plačící (viz Izaiáš 61:2). Lidé, kteří tuto božskou útěchu zakoušejí, ji popisují jako vřelost, pocit naplnění, klid a pokoj. Tento Duch je naplněním Ježíšova zaslíbení: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám.“ (Jan 14:27.)

Díky oběti a vzkříšení Ježíše Krista „hrob nemá žádného vítězství a osten smrti je pohlcen v Kristu. On je světlo a život světa; ano, světlo, jež je nekonečné, jež nemůže nikdy býti zatemněno; ano, a také život, který je nekonečný, takže nemůže již býti smrti.“ (Mosiáš 16:8–9.) Všichni budeme vzkříšeni a budeme moci být znovu se svou rodinou a blízkými. Mezitím můžeme nalézt naději a uzdravení prostřednictvím lásky Ježíše Krista.

Tím opravdovým Božím záměrem pro váš život je to, abyste pociťovali štěstí. Radost nebudeme pociťovat neustále, ale „setřeť Bůh všelikou slzu s očí [vašich], a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly“ (Zjevení 21:4).

Bolest pramenící ze zármutku je skutečná – ale stejně tak skutečný je i pokoj, který pochází od Boha. Pokud se vyrovnáváte se ztrátou milované osoby, obklopte se vším tím, co vám poskytne podporu a pocit pokoje. Prostřednictvím modlitby, studia písem a pomoci od svých blízkých můžete najít opravdovou naději a útěchu.