Jak mohu odpustit druhým?
Není to jednoduché, ale když odpustíme, uleví se nám a budeme pociťovat více pokoje.
Ježíš nás učil, že máme odpouštět
Když Ježíš pronášel své Kázání na hoře, připomínal lidem, jaké byly poměry za Mojžíšova zákona: „Oko za oko, a zub za zub.“ (Viz Matouš 5:38.) Poté učil vyššímu zákonu odpuštění – že máme nastavit druhou tvář a milovat své nepřátele (viz Matouš 5:39–44).
Odpuštění nás osvobozuje
Když se budeme utápět v pocitech ublíženosti, budeme kvůli tomu neustále podráždění. Nevyřešené rozepře zabírají v naší mysli až příliš mnoho místa. Nemůžeme kvůli nim spát, a pokud nebudeme opatrní, můžeme jim umožnit, aby poničily i naše ostatní vztahy.
Odpírání odpuštění nám ubírá velké množství energie, která bychom mohli lépe využít ke službě druhým a k obohacování svého života. Kniha Mormonova učí, že „lidé jsou, aby mohli míti radost“ (viz 2. Nefi 2:25). Jak můžeme mít radost, když se zaobíráme pocity hněvu, roztrpčení, zahořklosti a pomstychtivosti?
Když se rozhodneme odpustit, umožníme Svatému Duchu vstoupit do našeho srdce. Štěstí je naše volba. Není závislé na činech druhých ani na tom, zda se domůžeme spravedlnosti. Odpuštění nás osvobozuje.
„Je třeba odpustit“ se lehce řekne, ale hůře udělá, obzvlášť pokud se vůči nám někdo dopustil závažného provinění. Často máme pocit, že odpustit druhým je nemožné. Pokud se však spolehneme na Spasitele a pokud se budeme modlit o sílu odpustit, Ježíš nám pomůže. Starší Kevin R. Duncan, církevní vedoucí, řekl: „Když už se jednou obětí staneme, není třeba být obětí ještě i podruhé kvůli tomu, že si poneseme břímě zášti, hořkosti, bolesti [a] zlosti.“ („Hojivá mast odpuštění“, Liahona, květen 2016, 33.)
Odpuštění je něco jiného než důvěra
I když někomu odpustíte, může trvat ještě dlouho, než mu budete znovu důvěřovat. To je v pořádku. Můžete například odpustit někomu, kdo vás vykradl, ale to neznamená, že necháte dveře odemčené. Podobně někdo, kdo byl týrán nebo zneužíván, může pachateli odpustit, aniž by se do tohoto vztahu znovu vracel. Měli bychom odpustit úplně každému. Ale také bychom měli moudře posoudit, kdy někomu začít znovu důvěřovat.
Vrcholný příklad odpuštění
Když je pro nás obtížné odpustit, můžeme se inspirovat příkladem Ježíše Krista. I když visel na kříži s hřeby v dlaních a nohou, volal k Bohu: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34.) Ačkoli nemáme schopnost odpustit vlastními silami, Ježíš trpěl za naše „bolesti a strasti“ (viz Alma 7:11), aby věděl, jak nám pomoci. Prostřednictvím Jeho milosti můžeme nejenom získat odpuštění, ale také sílu odpustit druhým.
