„… Jednou večer jsem Nebeskému Otci vylila své srdce. Řekla jsem Mu, jak ztraceně a zmateně si v životě připadám, a že bych ráda věděla, co mám dělat, abych byla šťastná. A srdce mi naplnil tak ohromný pocit lásky a pokoje! Je těžké to popsat slovy. Celé mé tělo prostupoval hřejivý pocit, jako by mě právě objala moje maminka. V ten okamžik jsem věděla, že mě Nebeský Otec miluje. Myslí mi probleskla myšlenka, že už vím, co mám dělat. Vždy jsem věděla, co by mě učinilo šťastnou. Bylo zapotřebí, abych se řídila příkladem a učením mého Spasitele Ježíše Krista. Začala jsem opět chodit na bohoslužby a číst v písmech, v Bibli a v Knize Mormonově, a modlit se a mluvit se svým Otcem v Nebi o tom, co musím udělat a co je pravda. Mé svědectví o moci modlitby a o tom, že se můžeme rozhodnout být šťastní a následovat příklad Ježíše Krista, se od té doby ještě posílilo.“