Časté otázky

Ano! Rozhodně. Koneckonců slovo „mormon“ je jen přezdívka. Jsme členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. V souladu s tím věříme, že Ježíš Kristus je Syn Boží, Spasitel světa, a že nás miluje více, než si dokážeme představit. Znamená to, že věříme přesně témuž, čemu věří každá jiná křesťanská církev? Ne. Ale rozhodně se považujeme za oddané následovníky Ježíše Krista.

Svatá Trojice je označení, které mnohé křesťanské církve používají ve snaze popsat Boha Otce, Ježíše Krista a Ducha Svatého. Svatí posledních dnů rozhodně věří ve všechny tyto tři bytosti, ale nevěříme, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Jsme přesvědčeni, že jsou sjednoceni v záměru. Jejich záměrem je pomoci nám dosáhnout opravdové radosti v tomto životě i v životě, který teprve přijde (a ve který také věříme).

Ano! Ježíš je základem naší víry. Proto dáváme přednost tomu, aby byla naše církev nazývána svým plným jménem – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

V Knize Mormonově se píše: „A my mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“ (2. Nefi 25:26.)

Označení „mormon“ je přezdívka, jež vznikla z knihy písem, která je specifická pro naši Církev a nazývá se Kniha Mormonova. My jsme si tuto přezdívku nevymysleli, ale mnoho lidí ji používá, když hovoří o naší Církvi a jejích členech. V minulosti jsme tento termín akceptovali a i sami jsme ho používali, ale nedávno jsme všechny požádali, aby Církev označovali jejím celým názvem: Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Díky tomu každý ví, že Ježíš je středem našeho náboženství a přesvědčení.

Označení „Svatí posledních dnů“ je vhodný způsob, jak hovořit o svých přátelích, kteří jsou členy této Církve.

Ano. Rozhodně ano. Je to slovo Boží, posvátná kniha písma a povinná četba pro dosažení šťastného života. Kromě Bible nacházíme inspiraci i v dalších knihách písem, která jsou pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů specifická. Společně nás učí důležitým pravdám týkajícím se Ježíše Krista.

Bibli napsali inspirovaní muži, kterým se říká proroci. Bůh promlouval k prorokům, jako byli například Mojžíš nebo Izaiáš, a ti pak Jeho učení zapsali. Tyto spisy tvoří Starý zákon. Nový zákon je sbírkou spisů Ježíšových následovníků psaných z osobního hlediska a také dopisů Pavla a dalších apoštolů. Obě tyto sbírky (zákony) byly později přeloženy a sestaveny v knihu, kterou nyní známe jako Bibli svatou.

Kniha Mormonova je kniha obsahující inspirované písmo, jež existuje proto, aby nám v životě poskytovala vedení a přiváděla nás k Ježíšovi. Odkud pochází její název? Před mnoha staletími dávný prorok, který se jmenoval Mormon, sestavil záznam svého lidu. Dočítáme se v něm, že čelili mnoha obdobným problémům jako my v dnešní době. A stejně jako my i oni nacházeli sílu, když se obrátili k Ježíši Kristu. V dnešní době máme Knihu Mormonovu číst společně s Biblí, abychom se cítili blíže Bohu a porozuměli veliké lásce, kterou k nám všem chová.

Zde je krátká osnova impozantní tisícileté historie obsažené v Knize Mormonově:

Kniha Mormonova je v podstatě příběh o rodině. Lehi je prorok žijící v Jeruzalémě. Bůh Lehiho ve snu vyzývá, aby vzal rodinu a z Jeruzaléma odešli, protože Jeruzalém bude zanedlouho dobyt. S rodinou se plaví přes oceán na americký kontinent. Laman a Lemuel, nejstarší Lehiovi synové, nevěří, že jejich otce inspiruje Bůh. Jejich mladší bratr Nefi je naplněn vírou. Bůh vybírá Nefiho, aby rodinné příslušníky vedl a byl jejich učitelem.

Lidé se nakonec štěpí na dvě skupiny: Nefity a Lamanity. Tyto skupiny spolu často válčí a jejich víra v Ježíše je neustále zkoušena. Učení o této víře naplňuje stránky Knihy Mormonovy v podobě mocných kázání, životních ponaučení a duchovních zážitků.

Ježíš se po svém Vzkříšení ukazuje lidem na americkém kontinentu. Učí je o křtu a odpuštění. Uzdravuje jejich nemocné a žehná jejich dětem. Zakládá svou Církev. Na rozdíl od lidí v Jeruzalémě lidé na americkém kontinentě Ježíšovi naslouchají. Po Jeho návštěvě žijí stovky let v míru a pokoji.

Postupem času lidé svou víru ztrácejí a znovu propukají války, které vyhlazují téměř celou populaci.

Kniha Mormonova má podobně jako Bible mnoho autorů. Je to sbírka deníků a historických záznamů předávaných od jednoho pisatele na dalšího v průběhu asi jednoho tisíce let. Prvním pisatelem je prorok Nefi, který v roce 600 před Kristem odešel se svou rodinou z Jeruzaléma a dorazil na americký kontinent. Nefi předal záznam svému mladšímu bratrovi a ten ho předal svému synovi. Každý pisatel vždy předával záznam někomu, komu důvěřoval. Mormon byl prorok, který všechny tyto spisy sloučil v jednu knihu. Proto se tato kniha nazývá Kniha Mormonova.

V roce 1823 byl k těmto starodávným záznamům přiveden Joseph Smith a mocí Boží je přeložil.

Kniha Mormonova Bibli podporuje a často osvětluje učení Ježíše Krista. Například Markovo a Lukášovo evangelium v Bibli vypráví tentýž příběh o Ježíšovi, ale když čtete dva náhledy na určitou věc, můžete se toho více dozvědět.

Kniha Mormonova a Bible společně obsahují inspirovaná slova, vodítka a ponaučení shromážděná v průběhu tisíciletí. Ukazují, že Bůh miluje lidi ve všech částech světa a poskytuje jim vedení. Když budete studovat obě knihy, lépe pochopíte, kdo Bůh je a co si pro vás přeje.

Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou obyčejní lidé jako kdokoli jiný. Asi byste byli překvapeni, jak úplně normální jsou! V životě zažívají radosti, starosti i všechno mezi tím. Svatí posledních dnů jsou známí tím, že to jsou šťastní a pokojní lidé, což však neznamená, že nemají těžkosti nebo problémy. Každý v tomto životě s něčím zápolí, ale pokud se budete ze všech sil snažit žít podle evangelia Ježíše Krista, budete moci čerpat dodatečnou sílu a pokoj, abyste vše zvládali.

Pokud jde o životní styl, Svatí posledních dnů se snaží udržet jako ústřední bod svého života Ježíše Krista. To, čemu věří ohledně Spasitele a Jeho učení, má vliv na jejich každodenní rozhodování týkající se toho, jak mluví, jak se oblékají a jak jednají. Například se snaží nepracovat v neděli, aby mohli chodit na církevní shromáždění, sloužit druhým a trávit čas s rodinou. Věrní členové Církve také nekouří, nepijí alkohol ani nehrají hazardní hry.

Jakožto členové Církve Ježíše Krista jsme se rozhodli pivo nepít, protože věříme v inspirovaný zdravotní zákon, který nás vybízí, abychom o své tělo pečovali. Tento zákon do značné míry obsahuje všeobecně uznávané rozumné zásady. Žádné drogy. Žádný alkohol. Žádný tabák. Kromě toho také říká, že nemáme pít kávu ani čaj. Nevíme přesně proč, ale věříme, že tyto pokyny pocházejí od Boha, a tak se všem těmto látkám vyhýbáme.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů má mnoho kulturních tradic a zvyků, které se zaměřují na rodinu. Členové Církve si například vyhrazují jeden večer v týdnu na rodinný domácí večer. Mezi další aktivity v průběhu týdne patří různá církevní setkání, projekty služby nebo mládežnické akce pro dospívající. Mnohé naše tradice jsou běžně rozšířené – například oslavy různých svátků s rodinou. Jiné jsou specifičtější – například udělení posvátného požehnání novorozenému děťátku na církevní bohoslužbě. Jakožto rodina se společně modlíme, čteme písma a první neděli každého měsíce se společně 24 hodin postíme.

Vůbec ne. Rodiny Svatých posledních dnů mají nejrůznější podoby a velikosti. Máme nějaké doporučení ohledně toho, jak veliká má rodina být? Opět ne. Toto je hluboce osobní rozhodnutí. Milující rodiny mohou být velké i malé či cokoli mezi tím.

Ne. V začátcích Církve Pán nařídil, aby omezené množství členů Církve praktikovalo plurální manželství. Na konci devatenáctého století však bylo přijato zjevení, které tuto praktiku ukončilo. Od té doby Církev učí, že monogamie je ta podoba manželství, kterou Pán přikazuje v dnešní době. I když dnes někteří lidé stále praktikují polygamii, nejde o členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je bezpečné místo, kam lidé mohou přicházet a čerpat naději na lepší život skrze Ježíše Krista. Církev poskytuje posvátné prostředky, náboženské praktiky a nauky, které vám pomohou vytvořit si vztah s Bohem a tento vztah rozvíjet. A navíc – být členem Církve znamená být součástí společenství lidí, kteří se jeden o druhého zajímají a starají.

Ano, slaví je s rodinou i s Církví. Koneckonců pokud by si Kristovo narození a Vzkříšení nezasloužilo slavit, tak co jiného? Někteří lidé si nás pletou s několika málo křesťanskými církvemi či společnostmi, které svátky neslaví, ale buďte si jisti, že my je slavíme.

Časy církevních bohoslužeb se v jednotlivých kongregacích liší. Vždy však můžete počítat s jedním hlavním shromážděním určeným pro všechny a poté s různými třídami rozdělenými podle věkových skupin nebo společných zájmů.

Bohoslužba určená pro všechny se nazývá shromáždění svátosti. Toto shromáždění zahrnuje písně, modlitby a kázání (neboli „proslovy“) pronášená každý týden jinými členy kongregace. Nejdůležitější částí tohoto shromáždění je přijímání svátosti (neboli svaté přijímání) na připomínku Spasitele.

Stále více lidí zavrhuje myšlenku organizovaného náboženství a upřednostňuje být jednoduše duchovní a snažit se žít dobrý život. Ale lidé potřebují oboje. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů poskytuje uspořádání a kněžskou pravomoc nezbytné k naplňování všech Božích přikázání, včetně křtu a přijímání svátosti (neboli svatého přijímání). V neděli byste měli chodit na shromáždění a zároveň se během týdne snažit být duchovní a sloužit druhým.

Stačí, abyste byli pěkně upraveni. Můžete přijít v jakémkoli vkusném oděvu, ve kterém se cítíte dobře. Jen pro vaši informaci, většina mužů nosí oblek nebo košili s kravatou a ženy obvykle nosí šaty nebo sukni. Děti jsou obvykle také oblečeny svátečně.

Doufáme, že ne. Mnozí naši členové přicházejí každý týden na shromáždění sami. Pokud byste si však přáli, aby vás poprvé někdo doprovázel, spojte se s místními misionáři, kteří vám mohou najít nějakého přítele, vedle kterého se budete moci posadit. Vždy je těžké být někde nový – ať už je to jakákoli situace – ale s dalšími členy kongregace se rychle seznámíte a brzy se budete cítit jako doma.

Ano! Zveme vás, abyste se spolu s námi zúčastnili našich každotýdenních činností a akcí, společenských setkání, projektů služby a církevních bohoslužeb. Rádi vás poznáme a budeme vděční, když se zapojíte do činností v našem společenství.

Ne. Od návštěvníků se nepožaduje, aby se jakkoli zapojovali. Když se členům při obřadu svátosti (podobně jako u svatého přijímání) rozdává chléb a voda, můžete podnos jednoduše předat člověku sedícímu vedle vás. Po všech dalších stránkách si můžete bohoslužbu prostě užívat. Ve třídě Nedělní školy učitelé často hledají dobrovolníky na četbu z písem. Pokud byste se raději nezapojovali, stačí se nehlásit.

To bude záležet na velikosti kongregace, kterou navštívíte. Některé kongregace jsou tak veliké, že si její členové nemusí uvědomit, že jste návštěvník. Jiné jsou tak malé, že se v nich všichni členové dobře znají a jistě poznají, že jste návštěvník, a přivítají vás. V každém případě se neváhejte sami představit nebo klást otázky. Všichni budou rádi, že jste přišli.

Mohou a slouží. Pronášejí kázání u řečnického pultu, slouží jako misionářky, vedoucí, rádkyně a učitelky a vykonávají mnoho dalších zodpovědností.

Ne. Při bohoslužbě finanční dary nevybíráme ani o ně nežádáme.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla oficiálně zorganizována ve Fayette ve státě New York v roce 1830. Prvním presidentem Církve byl Joseph Smith. Ve vidění spatřil Ježíše Krista a Boha Otce a byl povolán, aby byl prorokem, aby znovuzřídil Církev Ježíše Krista. Obdržel kněžství Boží, přeložil Knihu Mormonovu a vyslal misionáře, aby kázali evangelium po celé Severní Americe i v zámoří.

Ústředí Církve bylo přestěhováno do Ohia, Missouri a Illinois, aby její členové unikli pronásledování a našli místo, na kterém by se mohli shromažďovat. V důsledku podezření a místních politických konfliktů byl prorok Joseph Smith v roce 1844 protiprávně uvězněn a zabit rozlíceným davem.

Dalším presidentem Církve se stal Brigham Young. Vedl Svaté v krytých vozech přes pláně Spojených států do Skalistých hor v Utahu. Od té doby se Církev výrazně rozrůstá po celém světě. Dnes se více než 16 milionů členů nachází ve více než 170 zemích světa.

Vzkříšení znamená opětné spojení ducha a těla po smrti, aby se od sebe již nikdy neoddělily. Ježíš vstal z mrtvých, neboli byl vzkříšen, tři dny po svém ukřižování. Dál žije i dnes a i my budeme vzkříšeni a budeme moci žít znovu s Bohem.

Nikdo neví, kdy nastane Druhý příchod Ježíše Krista, ale víme, že jednou Ježíš opravdu znovu přijde. Andělé řekli Ježíšovým apoštolům: „Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Skutkové 1:11.) V Bibli i v Knize Mormonově se mluví o znameních, která budou Druhému příchodu předcházet – o válkách, hladomorech a o kázání evangelia Ježíše Krista všem národům.

V Bibli se o Ježíšovi mluví téměř 200 různými jmény, označeními, tituly a popisy. Mnohé z nich krásně zachycují Jeho majestát a poslání.

• Kristus
• Spasitel
• Vykupitel
• Syn Boží
• Jehova
• Beránek Boží
• Chléb života
• Rádce
• Immanuel
• Světlo světa
• Pán
• Mistr
• Prostředník
• Živá voda
• Kníže pokoje
• Přímluvce
• Mesiáš
• Svatý Izraelský
• Jednorozený
• Dobrý Pastýř

Věříme, že jsme všichni děti našeho Nebeského Otce. A On, jakožto laskavý a milující otec (a ve skutečnosti dokonalý otec), nad vámi bdí. Zná vás – vaše těžkosti, vaše vítězství, vaše silné stránky i váš neuvěřitelný potenciál. A s vědomím toho všeho vás miluje. Velmi. Nic pro Něho není důležitější než vaše štěstí. Právě proto si přeje, abyste Ho poznali.

Pokud hledáte nepopiratelný vědecký důkaz, že Bůh existuje, doporučili bychom vám, abyste na to šli jinak. Každý z nás může získat poznání o tom, že Bůh je skutečný, ale to se stane prostřednictvím hluboce osobního procesu zahrnujícího snahu poznat Ho skrze studium, službu, modlitbu a božskou inspiraci. Když toto poznání máme, můžeme vidět důkazy Boží existence všude, kam se podíváme – v přírodě, během všedního života i v odpovědích na naše modlitby.

V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů věříme, že žádné označení Boha není tak důležité jako Jeho titul Nebeský Otec. A to z toho důvodu, že věříme, že každý člověk má ducha a Bůh je otcem těchto duchů. My jsme doslovně Jeho děti a On si přeje navázat s námi vztah. Další Boží jména (jež pocházejí z hebrejštiny) lze najít také v Bibli – například Elohim, Jahve a Abba, což je jméno, kterým Boha oslovuje Ježíš Kristus, když se modlí v zahradě getsemanské. A co Abba znamená? Otec.

Bible nás povzbuzuje, abychom se modlili, a nabízí mnoho příkladů a rad, jak se modlit:

Marek 11:24

„Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.“

Kolossenským 4:2

„Na modlitbě buďte ustaviční, bdíce v tom s díků činěním.“

Jakub 5:16

„Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.“

1. Janova 5:14

„A totoť jest to smělé doufání, kteréž máme k němu, že zač bychom koli prosili podlé vůle jeho, slyší nás.“

Když Ježíš Kristus povzbuzoval apoštoly, aby se modlili, pronesl modlitbu, která jim měla posloužit jako příklad. Této modlitbě se začalo říkat Otčenáš nebo též modlitba Páně, a my se můžeme modlit podle stejného vzoru. Začneme tím, že oslovíme Boha a projevíme vděčnost, pak požádáme o to, co potřebujeme, a nakonec modlitbu zakončíme slovem „amen“. Záznam této modlitby můžeme najít jak v Matoušovi 6:9–13, tak v Lukášovi 11:1–4.

Je mnoho způsobů, jak se modlit. Můžeme se modlit sami, nebo s rodinou. Můžeme se modlit před jídlem, než jdeme spát, hned po ránu a nebo i kdykoli jindy. Důležité je, abychom si udělali čas na to, abychom Bohu upřímně poděkovali a abychom Ho poprosili o pomoc.

Kromě modlitby nám může pomoci soustředit myšlenky na Boha a pocítit Ducha také meditace. V tomto smyslu je meditace formou modlitby.

To záleží na okolnostech. Chrámy jsou otevřené pouze členům Církve, kteří se připravili na to, aby toho z návštěvy chrámu načerpali co nejvíce. Když jsou ale chrámy postaveny, a také při jiných zvláštních příležitostech, konají se dny otevřených dveří pro veřejnost, aby si lidé mohli vnitřek chrámu prohlédnout. Mnohé chrámy mají také návštěvnická střediska a okolní pozemek, které jsou otevřeny komukoli.

Pro Svaté posledních dnů se chrám liší od ostatních církevních budov. Je to místo, kam členové Církve chodí, aby tam s Bohem uzavřeli určité sliby. Jde například o slib, že budou dodržovat přikázání, že budou dobrým manželem nebo manželkou a že budou pomáhat pečovat jeden o druhého tím, že se podělí o to, co mají. A protože věříme, že rodiny jsou věčné, velká část práce, která se vykonává v chrámu, se zaměřuje na posilování rodinných pout. Manželství jsou tam uzavírána na celou věčnost – nejen „dokud vás smrt nerozdělí“. Rodiče a děti se stávají věčnou rodinou. Pamatujeme i na své předky. V chrámu je vždy spousta práce!

Rodiny jsou ústředním bodem Božího plánu pro naše štěstí a manželství má trvat nad rámec slov „dokud vás smrt nerozdělí“. Během chrámového svatebního obřadu jsou manžel a manželka spojeni na věky. Tento svatební obřad se nazývá chrámové „pečetění“, protože manželský pár je spojen na dobu tohoto života i na věčnost. Nevěsta a ženich slibují, že budou jeden druhého zcela ctít a milovat, a zavazují se, že budou následovat Ježíšovo učení a příklad. Pokud tyto sliby budou dodržovat, je jim na oplátku slíbeno, že jejich manželství a rodina přetrvají i do příštího života.

V chrámech Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou manžel a manželka spojováni na věčnost. Tomuto svatebnímu obřadu se říká chrámové „pečetění“, protože manželský pár je spojen na dobu tohoto života i na věčnost. Po tomto obřadu je však uzavření manželství často oslavováno tradičním způsobem, svatební hostinou, na které lidé jí, tančí a scházejí se, aby oslavili lásku.

Specifické a jedinečné náboženské oblečení je běžným prvkem mnoha náboženství. Náboženské oblečení slouží různým účelům. Mormonské spodní prádlo, které se správně nazývá chrámový garment, se skládá ze dvou dílů podobným tričku a trenýrkám. Dospělí členové Církve ho nosí pod oblečením. Slouží jim jako připomínka slibů, které uzavřeli s Bohem. Členové, kteří garment nosí, ho považují za posvátný.

Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů mohou uzavřít sňatek s kýmkoli. Posvátný chrámový sňatek je však vyhrazen pouze pro páry tvořené způsobilými členy Církve, kteří se mohou účastnit svatebního obřadu v chrámu.

Nebe pro nás znamená žít na věky v přítomnosti Boha a Ježíše Krista. V písmech nacházíme několik postřehů ohledně toho, jaké to bude. Ježíš prohlásil: „V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou.“ (Jan 14:2.) Jedna z největších radostí nebe spočívá v tom, že pokud budeme spravedliví, budeme moci žít na věky se svou rodinou a být „dědicové … Boží, spolu pak dědicové Kristovi“ (Římanům 8:17). Samozřejmě neznáme všechny podrobnosti ohledně toho, jaké to v nebi bude, ale především věříme, že se jedná o místo „nikdy nekončícího štěstí“ (Mosiáš 2:41), což zní opravdu dobře.

Naše představa o pekle se liší od obrazů lávy, ohně a vidlí, které jsou prezentovány ve filmech. Duch těch, kteří se rozhodnou, že ve svém životě nebudou následovat Boha, půjde po smrti do dočasného pekla. „Peklo“ v tomto případě znamená spíše stav mysli než nějaké skutečné místo. Bolest nebude působena ohněm a sírou, ale lítostí a zármutkem.

Avšak Bůh a Ježíš Kristus jsou nekonečně spravedlní a milosrdní. Věříme, že lidé, kteří za života neměli možnost Ježíše poznat a přijmout Ho, budou mít tuto příležitost po smrti. Budou učeni Jeho evangeliu, a pokud se obrátí k Bohu, po Posledním soudu budou mít místo v nebi.

Poslední soud nastane poté, co se Ježíš vrátí na zemi a my budeme vzkříšeni. Na základě svých skutků a přání svého srdce budeme zažívat různé „stupně slávy“, jak jsou popsány v 1. Korintským 15:41–42: „Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě. Takť bude i vzkříšení z mrtvých.“ Díky Spasitelově dokonalé lásce a porozumění budou mít všichni ještě lepší život, než jaký měli na zemi, avšak pouze ti, kdo Boha následovali, budou moci žít přímo v Jeho přítomnosti.

Když Svatí posledních dnů uzavírají sňatek, jsou si vědomi toho, že manželství má trvat na věky. Svatební obřad v chrámu obsahuje slova „na čas a celou věčnost“, a nikoli „dokud vás smrt nerozdělí“. Avšak to, díky čemu je věčné manželství možné, nejsou slova, ale moc Boží. Děti, které se narodí manželskému páru oddanému v chrámu, jsou ke svým rodičům automaticky „připečetěny“. Rodiny, které vstoupí do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů později ve svém životě, mohou také navštívit chrám, aby tam byly spolu zpečetěny.

Je v pořádku být smutný. Můžete být smutní a stále mít víru v to, že Bůh vás miluje a že nakonec vše dobře dopadne.

Nebojte se promluvit si s někým o svých pocitech, například s terapeutem komplikovaného truchlení, členem rodiny, důvěryhodným přítelem nebo představitelem církve. Dovolte jim, aby vás utěšili, i když nedokáží plně porozumět tomu, čím si právě procházíte.

Pokoj můžete najít také v evangeliu Ježíše Krista. Bůh existuje a záleží Mu na vás a ví, čím si procházíte. Ježíš vzal na sebe veškeré utrpení, aby věděl, jak vám pomoci vypořádat se s tím vaším. Se svými blízkými se po smrti opět shledáte. Toto učení nedokáže zbavit veškeré bolesti, ale může poskytnout naději a porozumění.

„A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly.“ (Zjevení 21:4.)

Být šťastný je vědomé rozhodnutí. Můžeme se rozhodnout, že budeme šťastní, i když se nám nedaří. Je třeba mít na paměti, že Bůh nás miluje a že „všecky věci napomáhají k dobrému“ (Římanům 8:28). Jsme tu proto, abychom se zdokonalovali skrze zkoušky, ale také proto, abychom přitom nacházeli štěstí. Štěstí si můžeme zvolit tím, že se nebudeme srovnávat s druhými, že budeme vděční za to, co máme, že se obklopíme pozitivními lidmi, budeme sloužit ostatním, a budeme rozpoznávat působení Boží ruky v našem životě. Kniha Mormonova nám říká, že „lidé jsou, aby mohli míti radost“ (2. Nefi 2:25).

To je těžká otázka. Všechno to začíná malými kroky. Úplně na začátku je potřeba mít přání se změnit a naději, že změna je možná. S Boží pomocí to dokážete. Kniha Mormonova nám říká, že „malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké“ (Alma 37:6).

Vyberte si několik drobných věcí, na kterých můžete pracovat. Může to být například cíl, že se začnete modlit, že budete číst v písmech nebo že začnete chodit na bohoslužby. Můžete si také dát za cíl zbavit se zlozvyků nebo hříchů. Ježíš zaplatil cenu za všechny naše chyby, hříchy a strasti, protože nikdo z nás není dokonalý. Pokud nevíte, co byste měli změnit, zkuste se na to zeptat Boha. Také byste se mohli setkat s misionáři, kteří vám pomohou zjistit více o tom, co od vás Bůh očekává.

Ano. Ježíš v Janovi 3 objasnil, že ke vstupu do království nebeského je nutné narodit se z vody a z Ducha.

Svatí posledních dnů věří, že ve chvíli, kdy se lidé dají pokřtít, již mají být schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem. Proto členové Církve nepraktikují křty nemluvňat. Místo toho se děti mohou dát pokřtít od svých osmi let.

Pokud byl křest vykonán bez náležité pravomoci nebo způsobem, který se neshoduje s tím, jak byl pokřtěn Spasitel, bude zapotřebí jej vykonat znovu. Křest do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je podmínkou členství v Církvi.

Bůh vše připravil tak, aby každý člověk mohl získat všechna Jeho požehnání – dokonce i po smrti. Křty a další nezbytné obřady mohou být vykonány v zastoupení za ty, kteří zemřeli bez příležitosti získat tyto obřady sami. Apoštol Pavel mluvil o křtu za mrtvé v Bibli (viz 1. Korintským 15:29) a členové Církve Ježíše Krista Svatí posledních dnů pokračují ve vykonávání těchto křtů v chrámech i dnes.

Probíhá to takto: Svatí posledních dnů bádají ve své rodinné historii a snaží se najít jména těch, kteří zemřeli, aniž by měli možnost být pokřtěni. Členové se poté dají v chrámu za tyto své předky pokřtít. Tato služba druhým je poskytována z lásky – a jelikož život pokračuje i po smrti, ti, kteří zemřeli, o vykonání těchto obřadů vědí a mohou se rozhodnout, zda je přijmou.

Člověku poté, co je pokřtěn, vloží na hlavu ruce ti, kteří jsou držiteli náležité kněžské pravomoci, „konfirmují“ ho za člena Církve a předají mu dar Ducha Svatého.

Ježíš učil, že křest je zapotřebí ke vstupu do nebeského království. Ale co lidé, kteří zemřou, aniž by se dali pokřtít, nebo dokonce aniž by se kdy dozvěděli o Ježíšovi? Jak mohou být i oni spaseni?

Bůh je naštěstí láskyplný a připravil cestu, jak každý může obdržet všechna Jeho požehnání – dokonce i po smrti. V chrámu vykonáváme křty a další nezbytné obřady v zastoupení těch, kteří zemřeli, aniž by dostali příležitost je přijmout sami. Apoštol Pavel mluvil o křtech za zemřelé v Bibli (1. Korintským 15:29) a členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je nadále vykonávají v chrámech v dnešní době.

Probíhá to takto: Svatí posledních dnů studují rodinnou historii, aby našli jména lidí, kteří zemřeli, aniž byli pokřtěni. Poté se dají v zastoupení těchto předků pokřtít v chrámu. Tato služba pro druhé je nabízena s láskou, a protože život po smrti pokračuje, ti, kteří zemřeli, o těchto obřadech vědí a mohou se rozhodnout, zda je přijmou, či nikoli.

Každý člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů má povinnost sdílet evangelium; avšak služba na misii na plný úvazek je volba. Mladí lidé jsou obzvlášť povzbuzováni, aby sloužili na misii, protože je to skvělá příležitost k učení se, službě a růstu.

Ne. Mnozí misionáři si ve skutečnosti během misie sami platí náklady na obživu a bydlení. Často si na to šetří mnoho let dopředu. Někdy finanční oběť přinesou i rodiny, aby misionáře pomohly vyslat.

Ne. „Starší“ není jméno, ale titul pro misionáře. Misionářky jsou podobně oslovovány jako „sestra“, za čímž následuje jejich příjmení. „Starší“ a „sestra“ jsou oslovení projevující úctu a čest.

Nikoli. Inspirovaní církevní vedoucí každému misionáři přidělují konkrétní oblast, kde bude sloužit. Někteří zůstanou ve své rodné zemi a jiní půjdou do zahraničí, ale všichni misionáři slouží s vědomím toho, že jejich povolání přišlo od Boha.

Podle toho, o jaký den jde, potkáte misionáře na návštěvách, při dobrovolné službě v obci, jak učí o Bohu, nebo při jiných činnostech. Vždycky si najdou čas, aby vám pomohli.

Práce ve dvojicích pomáhá misionáře chránit. Řídí se to také vzorem, který stanovil Ježíš: „A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou.“ (Marek 6:7.)

Po celém světě má Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů více než 65 000 misionářů na plný úvazek. Misionáři se pravděpodobně nacházejí i ve vaší oblasti.

Prvním krokem je setkání s misionáři. Budou vás učit základním přesvědčením a náboženským praktikám Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Mohou také zodpovědět jakékoli otázky, které ohledně Církve máte, a povědět vám o tom, co se od členů Církve očekává.

Měli byste také začít navštěvovat bohoslužby. Naleznete radost plynoucí z toho, že patříte ke společenství lidí, kteří o sebe navzájem pečují a snaží se následovat příklad Ježíše Krista.

Jakmile budete připraveni vstoupit do Církve, můžete se rozhodnout být pokřtěni a stát se oficiálními členy Církve. Pokřtít vás mohou buď misionáři, nebo někdo, s kým jste se v Církvi již poznali.