Učení Ježíše Krista

Těm, kteří jsou učenliví, trpěliví, shovívaví atd., je slíbeno, že „dědictví obdrží na zemi“.

Matouš 5:5

Ježíš řekl: „Buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest“, čímž mínil, že ti, kdo projevují milosrdenství, je také obdrží.

Matouš 5:7

Těm, kteří usilují o pokoj mezi sebou, Ježíš řekl, že „synové Boží slouti budou“.

Matouš 5:9

Ježíš slibuje, že ti, kdo lkají a obrátí se k Němu, naleznou útěchu, o niž usilují.

Matouš 5:4

Těm, kteří usilují o spravedlivost, je slíbeno, že jí díky své věrné touze dosáhnou.

Matouš 5:6

Ježíš říká, že ti, kdo usilují o to, aby byly jejich srdce a mysl naplněny dobrotivostí, „Boha viděti budou“.

Matouš 5:8

O lidech, kteří jsou pronásledováni za spravedlivý život, Ježíš říká, že „jejich jest království nebeské“.

Matouš 5:10

Ježíš učil, že všichni věrní lidé obdrží v nebi stejnou odměnu, bez ohledu na to, jak dlouho byl každý z nich věrný. (Viz Matouš 20:1–16.)

Ježíš nám dal důležité ponaučení ohledně odpouštění, když se zeptal: „Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?“ (Matouš 18:33.)

Ježíš řekl, že máme milovat svého bližního. Podobenství o milosrdném Samaritánovi nás učí, že naším bližním může být kdokoli, včetně cizích lidí či nepřátel. (Viz Lukáš 10:25–37.)

Každému člověku, který se obrátí ke Kristu, se dostane Jeho láskyplného přijetí, bez ohledu na to, co udělal. (Viz Lukáš 15:11–32.)

Když se s pocitem, že jsme ztracení či osamělí, obrátíme k Ježíšovi, nejenže nás přivítá zpátky, ale bude se radovat jako pastýř, který říká: „Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.“ (Viz Lukáš 15:1–6.)

„Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám. I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví.“ (Matouš 9:27–31)

„A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.“ (Lukáš 17:12–19)

„A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své. I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.“ (Lukáš 13:11–17)

„Aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla. … Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí: Neplačiž. I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň. I posadil se ten mrtvý.“ (Lukáš 7:12–15)

„Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. … I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli. A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, nevěděl pak, odkud by bylo.“ (Jan 2:3–11)

„Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.“ (Matouš 14:25)

„A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky. I jedli všickni, a nasyceni jsou.“ (Marek 6:39–42)