Změna chování a návrat na „správnou cestu“ jsou součástí pokání, avšak pouze součástí. Opravdové pokání zahrnuje také obrácení srdce a vůle k Bohu a zřeknutí se hříchu. Jak je vysvětleno v Ezechielovi, činit pokání znamená odvrátit se od hříchu, konat právo a spravedlnost, vrátit zástavu a žít podle ustanovení života a nepáchat nepravosti. …
Opravdové pokání musí zahrnovat víru v Pána Ježíše Krista; víru, že On nás může změnit; víru, že nám může odpustit; a víru, že nám může pomoci vyvarovat se dalších chyb. Takováto víra činí Jeho Usmíření v našem životě účinným. Když „následně pochopíme“ a se Spasitelovou pomocí „se obrátíme“, můžeme pocítit naději v Jeho zaslíbení a radost z odpuštění. Bez Vykupitele se přirozená naděje a radost vytratí a pokání se stává jen ubohou změnou chování. Pokud však uplatníme víru v Něj, budeme obráceni k Jeho schopnosti a ochotě odpouštět hřích. …
Místo hledání výmluv si zvolme pokání. Skrze pokání můžeme přijít sami k sobě, tak jako marnotratný syn v podobenství, a přemítat o věčném významu svých skutků. Když porozumíme tomu, jak naše hříchy mohou ovlivnit naše věčné štěstí, tak nejen že se staneme skutečně kajícnými, ale také budeme usilovat o to, abychom se stali lepšími. …
Skutečnost, že můžeme činit pokání, je onou dobrou zprávou evangelia! Vina může být „zahlazena“. Můžeme být naplněni radostí, získat odpuštění hříchů a mít „pokoj svědomí“. Můžeme být osvobozeni od pocitů zoufalství a od poroby hříchu. Můžeme být naplněni podivuhodným světlem Božím a již nebýt trýzněni. Pokání je nejen možné, ale díky našemu Spasiteli také radostné.
„Pokání – radostné rozhodnutí“, generální konference, říjen 2016