Jak mohou odpustit sám sobě?
Občas se na sebe stále zlobíme dlouho poté, co nám Bůh odpustil.
Ježíš už za naše hříchy trpěl
Ježíš trpěl za vaše hříchy v zahradě getsemanské. Když uděláme něco špatného, můžeme činit pokání – požádat Boha o odpuštění – a stát se opět čistými díky Ježíšově oběti. Když odpustíme sobě samým, je to skutek naší víry v Něho.
To neznamená, že si můžeme dělat, co chceme, protože Ježíš se o to už postaral. Znamená to ale, že máme mít víru a máme jít dál ve svém životě poté, co jsme učinili pokání. Nemáme se stále vracet ke svým chybám v minulosti.
Vina může oslabovat náš vztah s Bohem
Pokud dovolíme, aby nás vina stále tížila i poté, co jsme se modlili o odpuštění a udělali jsme vše pro nápravu svých chyb, může nás to v konečném důsledku vzdálit od Boha.
Někdy si myslíme, že Bůh s námi nechce mluvit nebo že nejsme hodni toho, abychom se modlili. To ale není pravda. Bůh miluje všechny své děti a je vždy ochoten jim plně odpustit, když učiní upřímné pokání. Když Bůh odpustí, je to, jako by se hřích nikdy nestal.
Je důležité porozumět tomu, že ďábel „se snaží, aby všichni lidé byli bídní jako on sám“ (viz 2. Nefi 2:27). Zoufalství, které pocity viny vyvolávají, omezuje naši schopnost pociťovat Ducha. Bůh si přeje, abychom raději sloužili druhým a žili radostně, než abychom se cítili sklíčeně a připadali si nečistí.
Naučte se zapomenout a jít dál
Prorok v Knize Mormonově, který se jmenoval Enos, popsal, jak on sám žádal Boha o odpuštění. Modlil se celý den a celou noc a nakonec uslyšel hlas, jak říká: „Enosi, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny a ty budeš požehnán.“ (Viz Enos 1:5.) To pozoruhodné na tomto příběhu je, jak Enos zareagoval. Napsal: „A já, Enos, jsem věděl, že Bůh nemůže lháti; pročež, moje vina byla zahlazena.“ (Enos 1:6.)
Enos se už dále nezaobíral chybami, které předtím učinil. Místo toho se začal okamžitě modlit za blaho druhých. Přestal se zaobírat sám sebou a začal myslet na druhé. Vezměte si Enosův příklad k srdci a naučte se rychle obrátit list a jít dál poté, co jste učinili pokání.
Odpouštět sám sobě je zdravé
Odpouštět sám sobě je zásada, kterou podporují profesionálové v oboru péče o fyzické i duševní zdraví. I když je zásada odpouštět sám sobě často vnímána jako prvek náboženské nauky, její blahodárný účinek potvrzují i vědecké výzkumy.
Andrea Brandtová, Ph.D. M.F.T., řekla: „Je třeba vědět, že ne každý si natolik uvědomuje sám sebe nebo je natolik empatický, aby si přiznal, že udělal něco špatného. Važte si toho, že patříte k těm lidem, kteří jsou schopni uvědomit si svá selhání a své chyby a říci: ‚Udělal jsem to; nesu za to zodpovědnost.‘ Udělali jste něco špatného, ano, ale v jádru jste dobrý člověk.“ (Psychology Today, Oct. 2017.)
V podstatě říká, že to, že pociťujeme lítost, je dobrým ukazatelem našeho charakteru. Zároveň ale rychle dodává: „Žádné dobro nikdy nevzejde z toho, že se zacyklíme ve vysilujícím procesu sebetrestání. To, že se budeme trestat, nikomu neposlouží. Abyste mohli sloužit druhým a dokázali zlepšit svůj život, musíte si odpustit.“
Pokud se chcete dozvědět více o odpuštění a o tom, jakou roli v něm hraje Ježíš Kristus, vybízíme vás, abyste se setkali s představiteli Církve.